Přímo zobrazené exoplanety a exoplanetární kandidáti (5.) - 1RXS J160929.1−210524 b

• Souhvězdí: Štír
• Vzdálenost: 470 +- 70 sv. let
• Hmotnost: asi 0,85 hmotnosti Slunce
• Průměr: asi 1,35 průměru Slunce
• Stáří: 11 milionů let
• Povrchová teplota: 3500 - 4000 stupňů Celsia

Planeta:

• Vzdálenost planety od hvězdy: asi 330 AU
• Hmotnost: 14 hmotností planety Jupiter
• Průměr: asi 1,7 průměru Jupitera
• Povrchová teplota: asi 1500 stupňů Celsia

Tato mladá, proměnná hvězda typu T Tauri patří do podskupiny hvězdné asociace Scorpius–Centaurus. 8. září roku 2008 byl oznámen objev planety, obíhající tuto hvězdu. Astronom David Lafrenière se svými spolupracovníky pořídili za pomoci zařízení Gemini Observatory (umístěném na Havaji) snímek hvězdy, zobrazující také s největší pravděpodobností obíhající planetu.

Credit: Gemini.edu

Existence této planety byla potvrzena v červnu 2010. Jedná se o první planetu zobrazenou přímo, obíhající hvězdu, podobnou Slunci a o druhou planetu, u které se podařilo pořídit spektrum (první je 2M1207b). 

Umístění planety ve větší vzdálenosti od takto mladé hvězdy představuje výzvu současným modelům formování planet. Planet vznikla buď v blízkosti hvězdy, a poté migrovala díky interakci s protoplanetárním diskem, či dalšími planetami dále od ní, a nebo vznikla přímo na místě, díky gravitačním nestabilitám v disku. Druhý scénář ale vyžaduje existenci neobvykle masivního protoplanetárního disku.

S další revizí stáří systému (z 5ti na 11 milionů let) byla také zvýšena odhadovaná hmotnost planety z asi osmi Jupiterů na zhruba 14ti násobek hmotnosti planety Jupiter - planeta se tedy dostala do kategorie hnědých trpaslíků.

Spektrum planety naznačuje, že má nízkou gravitaci - to znamená, že se ještě nestihla plně zformovat. Spektrální analýza také ukázala v atmosféře přítomnost vody, oxidu uhelnatého a draslíku.

Second flight over the Moon

First video with a smaller zoom:

The second one is zoomed in, but video is blurred because of air shimmering. Camera wasn't able to focus properly:

Pár úvah k projektu Luna Ring

Začátkem prosince roku 2013 představila japonská korporace Shimzu Corporation koncept solární elektrárny, nazvaný Luna Ring. Tato elektrárna by měla obepnout Měsíc po celém jeho obvodu. Samotná stavba by mohla začít již v roce 2035 a po jejím dokončení (přibližně po 30ti letech) by mohl tento pás fotovoltaických panelů o šířce až 400 kilometrů dodávat na Zemi za pomocí mikrovlnného a laserového záření až 13 tisíc terrawattů elektrické energie.

Jak už to u podobných konceptů bývá, v roce 2035 se s největší pravděpodobností stavět nezačne, ale samotná stavba by mohla, pokud by měla být doopravdy realizována, také plnit i několik dalších, doplňkových funkcí.

Například hotové laserové a mikrovlnné vysílače by se daly použít i pro jiné účely než je transport energie na Zem:

• Mohly by například svým zářením urychlovat sluneční „plachetnice“, vybavené solárními plachtami. Koncentrované záření těchto vysílačů by mohlo doplňovat sluneční záření ve vnitřních částech sluneční soustavy či jej nahrazovat v částech vnějších a tak napomoci dosažení mnohem vyšších rychlostí než při použití pouze slunečního záření či klasických pohonů. Při vhodných podmínkách by tento způsob dopravy mohl být velmi nápomocen při snižování ceny a časové náročnosti průzkumu celé sluneční soustavy. Ve vzdálenějších oblastech by mohlo toto záření také pravidelně napájet sondy, které by tak mohly zůstat ve vnějších částech sluneční soustavy možná i několikanásobně déle. 
• Tato energie by mohla být využita při opouštění povrchu Měsíce. Společnost Escape Dynamics z Colorada již vyvíjí systém, který by dokázal redukovat množství paliva, potřebného pro dosažení orbity. Dodatečná energie by měla být přenášena na „palubu“ rakety za pomocí mikrovlnného záření. Tento systém by mohl také nalézt uplatnění při dopravě lidí či natěženého materiálu zpět na Zem, či dále do vesmíru.
• Vysílače by mohly být také využity při těžbě surovin z asteroidů – nahrazení pohonů využívajících chemická paliva slunečními plachtami by mohlo vést ke snížení složitosti zařízení, dopravujících natěžený materiál na Zem, či operujících u asteroidů, a tedy i ke snížení ceny samotných těžebních operací. Pro tato doplňkové využití by ale elektrárna musela být doplněna dalšími vhodnými vysílači, umístěnými i na odvrácené straně Měsíce, tak aby mohlo být zajištěno nepřetržité „ostřelování“ těchto slunečních plachet.
• Další možností těchto vysílačů na povrchu Měsíce by mohlo být vyčištění okolí planety Země od vesmírného odpadu. Zde má Měsíc výhodu absence atmosféry. Lasery by mohly odstraňovat odpad, obíhající Zemi na geosynchronní dráze, který nemusí být z povrchu Země tak jednoduše dosažitelný. Použití zařízení, vhodných k tomuto účelu, umístěných na povrchu Země a operovaných v režiích jednotlivých států, by mohlo být zkomplikováno tím, že by se daly lehce  považovat za protisatelitní zbraně (stejným způsobem lze ale také uvažovat o vysílačích elektrárny na povrchu Měsíce).

Tyto výše uvedené úlohy by mohly tyto vysílače zastávat již v rozestavěném stavu a pomoci tak alespoň zčásti financovat samotnou výstavbu elektrárny.

Odvrácená strana Měsíce

Menším problémem projektu Luna Ring by mohlo být zasažení do oblasti odvrácené strany Měsíce, vhodné pro radioastronomii. Nachází se zde totiž vhodné místo „neznečištěné" pozemským vysíláním. Samotný Měsíc zde funguje jako dobré stínění před pozemským rádiovým randálem.

Ochranu této části Měsíce se zabývá například projekt Protected Antipode Circle (PAC), který se snaží prosadit ochranu oblasti o průměru 1820 kilometrů, která by měla být využívána pouze pro vědecké účely.

Realizací astronomické observatoře na tomto místě se již zabývá například projekt Lunar Array forRadio Cosmology (LARC) z MIT nebo koncept DALI z Naval Research Laboratory.

Stavba radioastronomické observatoře v této části Měsíce v režii Shimitzu Corporation (a na které by se mohly podílet i jiné subjekty a částečně by mohla být financována například za pomoci crowdfundingu) by mohla být využita pro získání prvních zkušeností s výstavbou na povrchu Měsíce za pomocí dálkově ovládaných strojů. Tyto zkušenosti by pak mohly být velmi užitečné pro budování samotné elektrárny.

V rámci tohoto projektu by také mohla být vybudována komunikační síť (využívající vysokorychlostní a rádiově „nehlučnou“ laserovou komunikaci), umožňující spojení s odvrácenou stranou a která by byla užitečná i při následujících pracech na povrchu našeho souputníka a při jeho výzkumu.

Nepokrytí této „chráněné” oblasti fotovoltaikou (pokud by to mohlo způsobovat nějaké problémy) by mohlo vést k výraznějším výkyvům při dodávkách energie na Zemi (v různých částech oběžné dráhy Měsíce by byly slunečnímu záření vystaveny různě velké plochy elektrárny).

Tento problém by ale mohl být řešitelný doplňkovými zdroji energie, umístěnými na přivrácené straně a využívající během měsíční noci teplo, uskladněné v měsíčním regolitu (například za pomocí zařízení, navrženého vědci z Polytechnic University of Catalonia). Případně při zkrocení jaderné fúze by mohly být využity zásoby izotopu helia He-3.

Stellarvore Project

No star will shine tonight.

No star, no matter how bright.

...

Spread thine countless tentacles

...

Strangle their flickering flames,

Eat them whole.

...

And from its reeking darkness

A new kingdom shall ascend,

Erected on the pillars

Of the ever-burning underworld.

...

At the center of the world!

...

Come forth; Thou who eats the stars!

[1]

Stellarvore, translating to "eater of stars" in Latin, is a project initiated with the construction of a Dyson sphere around a white dwarf, Procyon B, which is a companion to one of the nearest stars, Procyon, situated 11.45 light-years from Earth.

The floating construction surrounding the companion star serves to capture nearly all of the energy radiated by the dwarf. The Dyson sphere was built by Hefaistos Defense Systems to power their Shadow Labs projects, including testing of Epsilon Mu manipulators and antimatter creation. Initially intended as a test facility to prove the concept, the success of the Stellarvore project has paved the way for the construction of additional Dyson spheres around more stars.

Procyon B was chosen as the ideal candidate due to its small size (approximately 17,000 km in diameter), allowing the Dyson sphere to be built closer to the star. This not only reduces the amount of material required for construction compared to Dyson spheres around main sequence stars but also provides greater stability. Moreover, the sphere's proximity to the white dwarf allows for an Earth-like gravity level within its habitable zone, addressing the microgravity challenges faced by larger, more distant spheres around bigger stars.

The first Dyson sphere consists of a loose collection of independent objects (Orbital Transformation Units), orbiting Procyon B. The sphere's surface also gathers additional energy from the Procyon A star, which is located approximately 10 AU away and has a luminosity roughly seven times greater than the Sun.

The entire system was constructed using debris orbiting both stars.

[1] Selected parts of Stellarvore lyrics - song of Watain (Swedish black metal band) - from their third studio album, Sworn to the Dark, released in 2007.

Arcturus

My first flight over the Moon

The end of the Lunar eclipse 2015

Lunar Eclipse 2008

Video of one older Lunar eclipse, recorded in Czech Republic:

Scheat (Beta Pegasi)